Zuzana Kopčová (Novosibirsk, Russia)
Vždycky jsem věděla někde uvnitř sebe, že bych měla jet do Ruska nebo na Ukrajinu poznat zemi svých předků. Nikdy jsem ale nevěřila že tu cestu opravdu podniknu.
Přivítala jsem nabídku rozvojových praxí jako na míru ušitou. Dokonce jsem našla praxi v oboru a až pak si všimla, že je v Rusku. Bylo to jako znamení, a tak jsem vymyslela jak navýšit můj rozpočet a tu cestu zrealizovat. Najednou to nebyl jen sen, ale reálná možnost a tak po překonání mnoha útrap s vízy (ruské vízum je zážitek), které jako by mě připravily na celou cestu a jednání s nimi, jsem seděla na letišti a sledovala, jak se pakuje letadlo do Moskvy. Od té chvíle začala moje životní cesta na Sibiř a já byla nadšená, že jsem to dokázala – že jsem se dokopala k tomu odjet.
Z Moskvy jsem jela transsibiřskou magistrálou, což byl můj sen a bylo to fantastický. V Novosibirsku si mě vyzvedli lidé z tamější pobočky AIESEC a zavezli do místa, kde jsem bydlela.
Hned druhý den jsme odjížděli na týden do města, kde jsme měli být jako delegáti na výročí (zcela nad rámec programu a dobrovolné a hrazené), prostě pohádka. Poznala jsem, jak jsou lidé odříznutí od světa vděční a nadšení z jiných kultur. Starali se o nás jako o opravdové delegáty a pro nás to byl zážitek na celý život.
Po návratu zpět do Novosibirska jsme začali pracovat na našem projektu. Ten trochu pokulhával v porovnání s dokonalostí předchozího, ale já jsem si uvědomila že nejvíc zkušeností člověk získá právě nedokonalostí protože vidí co by se dalo vylepšit.
Ostatní stážisté z celého světa byli úžasní a bylo opravdu skvělé navázat tolik kontaktů ze světa a hlavně poznat jejich kultury a zvyky. Poznala jsem tam 30 národností světa, ale nejvíc sama sebe. Viděla a zažila jsem tolik velkých a zajímavých věcí, že napsat o tom by znamenalo popsat každou hodinu a to je nemožné. Jen já to všechno vím, protože jsem tam byla.
Byly chvíle, kdy jsme se zoufale užasle smáli, že to snad není ani možné, ale s pocitem že se člověk vrátí zase domů a bude mít o čem vyprávět je všechno lehčí. Byla to tvrdá zkušenost a právě za to jsem ráda. Vlastně to dobrodružství a občasné krizové situace mě tak bavily, že už ted se těším na další v jiné zemi.
